Když mi bylo 13 let, jednou jsem šla do školy u nás v Havířově a před ní stáli dva muži a rozdávali malé modré knížky. Každý student si jednu mohl zdarma vzít při vstupu do školy. Jak správně tušíte, byly to Nové zákony a oni muži byli Gedeoni. Do té doby jsem o Bibli leda tak slyšela ve škole, ale nic jsem o ní nevěděla. Ve třídě si z těch Biblí spolužáci dělali srandu a nutno podotknout, že já jsem se vezla v tom vlaku s nimi) a okázale citovali biblické pasáže... prostě legrace  :-)

Později doma jsem nad tím ale přemýšlela a řekla jsem si, že si tu Bibli teda přečtu, ať vím, o čem to vůbec je... Otevřela jsem ji na první stránce Matoušova evangelia, a tam Ježíšův rodokmen... přečetla jsem pár řádků a ufff... řekla jsem si „jáj, to je strašná nuda, tohle číst nebudu!“ – a Bibli jsem odložila.

O dva roky později k nám na školu přišel nějaký člověk (byl to David Ř.) a měl přednášku o sebeobraně. Na konci nám řekl o středoškolském klubu, který tehdy vedl a pozval nás tam. Začala jsem tam chodit. Klub byl v budově církve a chodili do něj křesťané společně s nevěřícími a dělaly se různé programy, volnočasové aktivity, jezdilo se na hory, na skály a tak podobně. Viděla jsem na těch křesťanech, že jsou takoví jiní... že mají něco, co já nemám, a hrozně jsem po tom zatoužila. Pořád mluvili o Bohu a Ježíši a Bibli.... tak jsem si vzpomněla, že vlastně Bibli mám, vyhrabala ji ze dna šuplíku a rozhodla se, že se tím prokousám, i kdyby to celé mělo být tak strašně nudné jako Ježíšův rodokmen! (Mimochodem, dnes, po vystudování Biblické školy už si vůbec nemyslím, že ten Ježíšův rodokmen je taková nuda, ale tehdy jsem to tak brala!) Neuvěřitelně mě překvapilo, že tam byl stejný příběh hned čtyřikrát (evangelia) – já myslela, že to je jeden příběh od začátku do konce! Duch svatý na mě začal pracovat a usvědčovat mě z hříchu.

Když jsem četla, uvěřila jsem tomu, že to, co se v Bibli píše, je pravda. Potom, jednoho dne, mi to ale úplně secvaklo – uvědomila jsem si, že to, že Kristus byl ukřižován a vstal z mrtvých, má dopad i na můj život a klade to přede mě výzvu, co s tím udělám. Zasáhlo mě to v srdci, klekla jsem na kolena a volala k Bohu o odpuštění – nevěděla jsem, jak se modlit, ale v gedeonce byla modlitba spasení a podle ní jsem se modlila. Slavnostně jsem do gedeonky vepsala i datum svého obrácení – a je tam dodnes 2.8.2004.

Jsem tak vděčná Bohu, že mě zachránil a poslal mi do života svoje Slovo! Láska k Němu mě vedla i na Biblickou školu v Kolíně, po jejímž dokončení jsem začala pracovat v sociální sféře.

Dnes pracuji na stejném místě, kde jsem poprvé slyšela o Bohu, i když se trochu proměnilo, protože v místě původního středoškolského klubu dnes funguje sociální služba - nízkoprahové zařízení pro děti a mládež.

Jednoho dne k nám do sboru přišli dva muži – a když jsem jednoho z nich uviděla, úplně ve mě hrklo – říkala jsem si, není to ten muž, který mi před nějakými deseti lety dal před školou tu Bibli? A opravdu, pastor je představil jako Gedeony. Později jsem zašla za Milanem (to je onen bratr Gedeon), a bylo to pro nás pro oba velmi dojemné setkání. Jaké to jen je, když člověk může slyšet „Bible, kterou jsi mi dal, mi zachránila život.“ Bůh je dobrý a je skvělé vidět, jak už dávno sestrojil plán, jak mě k sobě přivést, a dokonce se postaral i o setkání s člověkem, který stál při zasetí toho prvního nejmenšího semínka.

Nikola s Haviřova