Skutečné příběhy a svědectví lidí, kteří se setkali s Bohem díky práci Gedeonů a díky gedeonskému Novému zákonu.

Vyrůstala jsem v rodině, kde mi nikdo o víře moc nepovídal. Dostala jsem se k ní náhodně až ve čtrnácti letech v roce 1991 přes spolužačku, která mne přivedla do skautské družiny. Ve skupince se mi velmi zalíbilo a modlitby nebo jiné náboženské projevy mi nevadily, naopak, chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč to dělají. Časem jsem se začala připravovat ke křtu. V průběhu příprav v roce 1993 mi někdo z věřících dal do ruky kapesní gedeonskou Bibli a doporučil mi denní četbu.

Do svých osmnácti let jsem byla skálopevně přesvědčena o tom, že Bůh neexistuje. Mí rodiče mi vštěpovali do hlavy, že spolehnout se mohu jen sama na sebe a že na co si nemohu sáhnout, to neexistuje. Po smrti prý nic nenásleduje. Někde hluboko uvnitř jsem však doufala, že by nějaký posmrtný život snad existovat mohl.

Ke své první Bibli jsem se dostala tak trochu náhodou roku 2005. Studovala jsem prvním ročníkem sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Bydlela jsem na privátě ještě se dvěmi spolubydlícími. Každá jsme studovaly jiný obor.

Nečestným podnikáním jsem se dopracoval k nemalému majetku. Vlastnil jsem herny, hospodu, noční klub… měl jsem všechno, co jsem si přál. Až nečekaně, v roce 2008 jsem se dostal do vězení v Kuřimi, kde jsem si odpykával trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost v délce čtyř let.

Jmenuji se Miroslav, mezi přáteli se mi už přes dvacet let říká Vlčák. V dnešní době funguji v křesťanském motocyklovém klubu Road146.

Když mi bylo 13 let, jednou jsem šla do školy u nás v Havířově a před ní stáli dva muži a rozdávali malé modré knížky. Každý student si jednu mohl zdarma vzít při vstupu do školy. Jak správně tušíte, byly to Nové zákony a oni muži byli Gedeoni. Do té doby jsem o Bibli leda tak slyšela ve škole, ale nic jsem o ní nevěděla. Ve třídě si z těch Biblí spolužáci dělali srandu a nutno podotknout, že já jsem se vezla v tom vlaku s nimi) a okázale citovali biblické pasáže... prostě legrace  :-)

Chci se s Vámi podělit se svou životní zkušeností. Narodil jsem se v západočeském městě Chebu. O Bohu se u nás v rodině nemluvilo. V Chebu jsem dokončil třetí třídu. Potom jsme se přestěhovali do Gottwaldova, dnešního Zlína, kde otec dostal angažmá v divadle a později ve filmech (např. Slunce seno, jahody…) Já jsem byl spíš problémové dítě. Každou chvíli musel otec do školy, kvůli nějakým problémům. Po vyučení a po vojně se můj život nijak nezměnil. Byl to hlavně alkohol, potom hádky s rodiči až nakonec jsem odešel z domova dělat do Čech. Tam byl na prvním místě sex a alkohol. Po návratu domů, asi po osmi letech přibyla ještě mariánka – tvrdé drogy jsem odmítal.