Chci se s Vámi podělit se svou životní zkušeností. Narodil jsem se v západočeském městě Chebu. O Bohu se u nás v rodině nemluvilo. V Chebu jsem dokončil třetí třídu. Potom jsme se přestěhovali do Gottwaldova, dnešního Zlína, kde otec dostal angažmá v divadle a později ve filmech (např. Slunce seno, jahody…) Já jsem byl spíš problémové dítě. Každou chvíli musel otec do školy, kvůli nějakým problémům. Po vyučení a po vojně se můj život nijak nezměnil. Byl to hlavně alkohol, potom hádky s rodiči až nakonec jsem odešel z domova dělat do Čech. Tam byl na prvním místě sex a alkohol. Po návratu domů, asi po osmi letech přibyla ještě mariánka – tvrdé drogy jsem odmítal.

Po smrti rodičů jsem několikrát přišel o práci, až jsem nakonec žádnou nemohl sehnat. Na bytě rodičů vzrůstaly dluhy. Přišel i soud a vystěhování. Tehdy se mi dostala do ruky knížka:“Moc podvědomí“. Když jsem se do ni začetl, začala mě zajímat a nabádala ke čtení Bible. Tak jsem začal Bibli číst. Hlavně Žalmy, Žalm 23 a 91, Židům 11 a 1.Kor. 1,13 a jiné. Když někdo u mě uviděl Bibli, tak se mne ptal:“ Ty věříš ?“ A já říkal:“Jo! „Chodíš do Kostela?“ odpovídám:“Ne, ale věřím.“ Pomalu to, ale upadalo, když se ze mne stal bezdomáč. Stále jsem věřil, že se to obrátí a bude dobře. Když se mi jednou ztratil batoh – nezbytná to součást mého bytí, kde jsem měl doklady a knihu „Moc podvědomí“. Byl jsem z toho „ šoking“. Zůstala mi Bible, ale tu jsem prodal, abych měl aspoň na trochu jídla. Později jsem se naučil vybírat jídlo z kontejnerů. Začalo se mi dařit. Když jsem jednou našel v jednom kontíku (kontejner na odpadky), malý modrý Gedeónský Nový Zákon, měl jsem strašnou radost. Hned jsem se pustil do čtení. To bylo moje první setkání s radostnou zprávou  evangelia.

Když ve Zlíně dávali v kině film „Ježíš“, bylo rozhodnuto, že ho musím vidět. Byl jsem na něm třikrát, protože byl zdarma! Já neměl totiž prachy. Film mě hodně oslovil. Na konci byla modlitba a já jsem se modlil k Ježíši Kristu. Uvěřil jsem, že zemřel i za moje hříchy a pozval Jej do svého života, jako Pána. Cestou z kina jsem začal prožívat zvláštní pokoj a klid, který jsem dříve neznal. Bylo mi totiž odpuštěno mnoho hříchů.

Před jednou z těchto návštěv filmu se mnou mluvil jeden z pořadatelů. Mimo jiné co mi řekl, bylo i to, že v Bibli – knize Židům 10,25 jsme napomínáni, abychom neopouštěli společenství křesťanů, prý více polínek pohromadě hoří jasným plamenem. Odložíme-li však jedno stranou, rychle uhasíná a chladne. Podobně je tomu je i s křesťany. Já jsem však nikam nepatřil, a on mi řekl,“ pokud ještě nejsi členem skupiny křesťanů, kteří staví život na Bibli, zapoj se do některé z nich.“

Bylo léto a já jsem vyrazil na „poznávací cestu po naší republice“. Na ni jsem přemýšlel nad tím, co mi bylo řečeno. O několik měsíců později v říjnu 2002 jsem přišel do jednoho křesťanského sboru ve Zlíně. Netušil jsem, jak mne přivítají – to víte, byl jsem bezdomovec. Byl jsem šokován. Řekl jsem jim o sobě všechno. Jeden z vedoucích sboru mě vzal na pár dní k sobě domů. Mohl jsem se tak po dlouhé době pořádně umýt, vyspat, dostal jsem najíst a mezi jiným i Bibli. Každý večer jsme se spolu modlili, abych mohl sehnat střechu nad hlavou a práci. Bůh vyslyšel naše modlitby a velmi brzy jsem sehnal bydlení i práci. Začal jsem pravidelně chodit do sboru na setkání, kde se studuje Bible.

Děkuji Bohu a křesťanům za to, že mám střechu nad hlavou a práci, ale především Pánu Ježíši Kristu a jeho nebeskému Otci, že mé modlitby vyslyšel a že jsem mohl začít Nový život s Ním.

bývalý bezdomovec Pavel Tříska