Ke své první Bibli jsem se dostala tak trochu náhodou roku 2005. Studovala jsem prvním ročníkem sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Bydlela jsem na privátě ještě se dvěmi spolubydlícími. Každá jsme studovaly jiný obor.

Jednoho dne před vánocemi přišla jedna z nich a říkala, že na jejich škole rozdávali malé Gedeonské Nové zákony a jí prý také jednu vnutili. Pohrdavě ji tehdy obrátila v ruce a prohlásila, že jí asi vyhodí, že by to stejně asi nečetla. Já jsem se zeptala, zda se mohu podívat a ona ihned řekla, že pokud ji chci, tak že si ji mohu nechat. Poděkovala jsem a ihned se do ní začetla.

Ze začátku mě to velmi bavilo ji číst, ale některým věcem jsem vůbec nerozuměla: „Kdo je to ten farizeus, svévolník? A proč na celníky pohlížejí s takovým pohrdáním?“ Asi po roce jsem se dostala do církve u nás v Žamberku. Tam mi vysvětlili některé otázky, které mi byly stále nejasné. Začala jsem pravidelně chodit do církve a dozvídala jsem se stále nové a nové věci, uvěřila v Krista jako svého Spasitele a Pána.

Tento malý Nový zákon má mnoho výhod, je malý a tak se vejde skoro všude, je i lehký a ta nejhlavnější výhoda pro mě je ta, že když se chci soustředit na nějaký problém, tak na začátku jsou přímo odkazy na verše, které se týkají některých životních problémů i křesťanských ctností a charakteristik. Toto mě vždy povzbuzovalo, když mi bylo zle, či jsem byla smutná.

Mé další setkání s Ním nebylo až tak veselé. Před rokem mě totiž porazilo auto a já byla převezena do nemocnice. Tam jsem strávila noc a poté ráno, když mě vše hrozně bolelo a nemohla jsem se příliš hýbat, jsem spatřila, že na okně leží známý Gedeonský Nový zákon. Byl větší, ale stále to byl on. V tu chvíli jsem si jej vzala a začala číst mé oblíbené verše. Velmi mi v tu chvíli pomohl, mohla jsem si znovu připomenout Boží slovo i v tak pro mě těžké chvíli. Uvědomila jsem si, že mě Bůh opravdu miluje, když mě nenechal na té silnici zemřít, ale podal mi pomocnou ruku a vytáhl mě zpět k sobě.

Lenka ze Žamberka